Nikolaj Karpitsky je filozof a veřejný činitel z Tomska. Vystupoval proti válkám v Čečensku. A proti komunistické ideologii. Obhajoval Bhagavadgítu u soudu – pamatujete si na ten medializovaný soudní proces s touto knihou? Od roku 2015 žije Nikolaj Karpitsky na Ukrajině. Poslední tři roky žiji ve Slavjansku, na jehož okraji jsem si před třemi lety koupil malý domek. Od 24. února 2022 moderuje pořad Kronika lidové války. Jeho fragmenty spolu s příběhem Nikolaje Karpitského jsou součástí projektu Očití svědci.
24. února 2022. Ukrajina. První den války. Můj první příspěvek od začátku války. Zde na Facebooku jsem 9. února napsal, že Rusko má dostatek sil na to, aby zasadilo Ukrajině drtivý první úder a zničilo značnou část ekonomiky a vojenského potenciálu, ale Ukrajina má dostatek sil, aby se s invazí vyrovnala. Takže si teď myslím, že ani první drtivá rána nebude fungovat…“— 24. února jsem byl v Kyjevě. Ráno se probudím, podívám se z okna: houká siréna. Nastoupil jsem do vlaku a dorazil do Slavjanska. Začal jsem si vést kroniku toho, co se den po dni dělo. První reakce byla: dokážeme bleskovou válku odolat, nebo ne? Protože nepřítel vždy plánuje bleskovou válku, ne vleklou válku. Pokud vydržíme, pak můžeme mluvit o šancích Ukrajiny. Po třech dnech války se ukázalo, že blitzkrieg selhal a začala druhá fáze strašlivé a krvavé války. Což nevyhnutelně povede k vyhlazení civilního obyvatelstva.
„27. února 2022. Ukrajina. Čtvrtý den války. Jarní tání. Obrovské ztráty ruské techniky se vysvětlují i tím, že nyní je nemožné postupovat přes pole – je abnormální horko, technika se prostě zaboří do bahna. Musíte jet po dálnicích a padat do přepadů. Ukrajinská armáda první ránu odolala a nyní se iniciativa pomalu začíná přesouvat k ní...“.— Když začala ofenzíva, začal se rýsovat obraz světa. První tři dny chtěli Rusové chirurgicky svrhnout vládu. Zatím nedocházelo k cílenému bombardování obytných oblastí... Ale když bylo nutné evakuovat uprchlíky ze Severodoněcka, Rubežnoje, Izjumu a Lisičanska, ukázalo se, že na autobusy s uprchlíky je úmyslně stříleno. Pak se povaha války vyjasnila. Války mohou být civilizované nebo vyhlazovací. Je jasné, že válka v Čečensku a válka v Sýrii byly necivilizované. Města tam byla zničena. Ale existovala naděje, že tato invaze měla čistě politický charakter. Že budou blokovat města, vojenské jednotky, ale nedojde k cílenému ničení obyvatelstva. Tuto naději jsem měl tři dny... Teď už lidé obecně pochopili, s kým mají co do činění. Uvědomili si, že se jedná o vyhlazovací válku. Dokonce i ti, kteří dříve podporovali separatisty, s hrůzou sledují, co se děje.
„1. března 2022. Ukrajina. Šestý den války. Situaci si lze představit, jako by obrovský násilník zaútočil na teenagera a ten, i když byl těžce zbit, přežil. Bugaj si uvědomil, že nemůže vyhrát náhlým útokem, a nyní, po vyhodnocení situace, sbírá síly k dalšímu útoku. A pak se ukáže, že tento velký chlap je ve skutečnosti berserker, necítí bolest a není schopen myslet. Pokud bychom mluvili o obyčejném diktátorovi, byť sadistovi a darebákovi, ale pragmatickém, pak by po způsobení značných ztrát invazní armádě bylo možné s ním vyjednat mír. Ale máme co do činění s Putinem, který vychází z holistického obrazu světa, ve kterém je vše obráceno vzhůru nohama – zlo je vnímáno jako dobro a dobro jako zlo. To je světonázor, pro který neznám vědecký název, ale v křesťanství se mu říká satanismus…“
— Zůstal jsem ve Slavjansku, abych popsal situaci zevnitř. Snažím se psát ne tolik o událostech, protože o událostech píše každý. Snažím se vysvětlit jejich kontext. A pište o zkušenostech lidí. Jak to prožít, jak se s tím ztotožnit. Když jste zapojeni do událostí, vyvinete si zvláštní historickou intuici, která vám umožňuje cítit, co je skutečné a co nemožné... Rozhodl jsem se zůstat ve Slavjansku, abych mohl cítit, jak se události odehrávají. Právě teď, během našeho rozhovoru, se ozve rána.
„14. března 2022. Ukrajina. Devatenáctý den války. Na bohoslužbě bylo více než sto lidí, čtyřikrát méně než obvykle. Kazatel přirovnal Ukrajinu, která bojuje za nezávislost, k exodu Židů, které pronásledoval faraon. Víra v Boha velmi posiluje víru ve vítězství Ukrajiny. Pak přivezli uprchlíky ze Severodoněcku - mnoho studentů, dětí, starších lidí. Nejstarší ženě je 82 let. Nakrmili nás, ubytovali a druhý den ráno nás odvezli do evakuačních vlaků. Takže každý den sto lidí <…> Dnes skončily prázdniny a já jsem měl přednášku na téma „Filozofie lidské komunikace“. Na začátku přednášek probíhala výměna informací o tom, kdo se kde nachází a v jakých podmínkách. Studentka z Lisičanska poslouchala přednášku z protiletadlového krytu, takže komunikace s ní byla přerušena. Svou přednášku jsem věnoval tématu lží, včetně těch, které vedly k válce. Během práce se studenty přišla zpráva, že jeden z autobusů kostela, ve kterém jsem včera byl, byl cestou z Izjumu ostřelován…“.
— Žiji mezi Ukrajinci a mám k nim citové pouto. Chodím po ulicích, chodím na schůze. Je zde protestantský kostel, který se podílí na evakuaci uprchlíků. Setkávám se s nimi a vnímám jejich nálady. V Kyjevě byl začátek války samozřejmě šokem; lidé nedokázali pochopit a smířit se s realitou. Chvíli jim to trvalo. A některé reakce byly naivní a zvláštní. Mohli bychom sedět v metru celé dny. Je ale jasné, že pokud válka potrvá dlouho, nebudete v metru sedět pořád. Budete si muset zvyknout a žít normální život. Navzdory bombardování a raketovým útokům. Když jsem dorazil do Slavjansku, zjistil jsem, že si lidé tady už zvykli. Už zažili válku a byli k ní klidní. Pragmatický.
„24. března 2022. Ukrajina. Dvacátý devátý den války. Když válka začala, svět se zhroutil. Stalo se nevyhnutelné. Je to, jako by do Země dopadl asteroid a přes noc zmizel celý známý svět spolu s každodenní komunikací, prací, problémy a malými radostmi. Před námi je jen prázdnota. Po nějaké době nový šok. Ukazuje se, že to není jen prázdnota, ale zkáza, utrpení a smrt. Koneckonců, okupanti nebojují jen s armádou...“— Co se týče léků, můžete si koupit jednoduché léky, ale nejsou k dostání v každé lékárně. Vždycky něco chybí. Nabídka zboží v obchodech se ztrojnásobila. Ale všechno, co potřebujete, tam je. Počet lidí na trhu se snížil 5-10krát, ale lidé tam stále jsou a obchodují. Kromě toho probíhají různé humanitární mise. Přinášejí pomoc. Problém je s veřejnými službami. Protože se přívod vody nachází ve vesnici Majak, která leží na Severním Doněcu, kam Rusové postupují, je nemožné ho opravit. Město je už druhý týden bez vody. Někteří lidé mají studny a někde je voda dovážena. Ale nyní není možnost vodu volně používat. Pokud jde o elektřinu, vodiče vysokého napětí jsou přerušené a je nutné je opravit. Někdy se stane, že člověk vydrží den nebo dva bez proudu. Nejtěžší je to neznámé, protože není internet, žádné připojení a nevíte, jaké nebezpečí hrozí.
„29. března 2022. Ukrajina. Třicátý čtvrtý den války. Moskevské království a poté Ruská říše neustále vedla dobyvačné války a ospravedlňovala to nadhodnocenou myšlenkou shromažďování půdy. Tato myšlenka nám byla vštěpována ve škole a mnozí ji dodnes přijímají automaticky. Podstatou této myšlenky je popírání hodnoty nezávislého života lidí mimo Rusko. Historie často viděla říše, diktatury a tyranie, které stejně jako Rusko vedly dobyvačné války. To je samozřejmě zlo, ale je to zlo sociální a lidské, ale ještě ne náboženské ani metafyzické. Když v roce 1999 došlo v Rusku k vojensko-čekistickému převratu, ideologie shromažďování půdy zmutovala. Pokud byl dříve nezávislý život národů znehodnocen, ale nebyl považován za zlo, nyní je celý okolní svět, který se brání začlenění do sféry vlivu Ruska, vnímán jako nepřátelský a podléhající zničení…“.
- Snažím se odhadnout nebezpečí. A hodnotím to takto: raketové útoky prostě ignoruji a sirénám vůbec nevěnuji pozornost. Mám na zahradě sklep, ale není vybavený. Sedět tam vůbec nepřipadá v úvahu. Šance být zasažen raketou je jako být zasažen autem ve městě s hustou dopravou. Z toho není úniku.
„6. dubna 2022. Ukrajina. Čtyřicátý druhý den války. Nastal čas, kdy mě kanonáda začala uklidňovat. Už podle sluchu poznám, kdy naši lidé bijí okupanty. Soudě podle toho, co bylo slyšet včera, jsou boje na cestě do Slavjansku zoufalé...“— Vítězství Ukrajiny ve válce závisí na západních zbraních. Sovětské zbraně, které existovaly, jsou bohužel již pryč. První vítězství Ukrajinců byla způsobena tím, že v té době bylo stále dostatek zbraní. Teď je to spotřebované. Ale ruské rezervy nejsou omezené... Pokud existuje lend-lease, pak je zde vše potřebné. Ukrajinská armáda je mobilizovaná, je přesilná nad ruskou, není obklíčená. A nikdo neopustí vojáky jako potravu pro děla. Pokud by Rusko obsadilo celou Ukrajinu, celá tato armáda by se přidala k partyzánům. Rusko by samozřejmě prohrálo, ale za obrovskou cenu pro Ukrajinu. Pokud by se objevily zbraně, pak by nebylo nutné platit takovou cenu.
„28. května 2022. Ukrajina. Devadesátý čtvrtý den války. Včera nebyl proud, psal jsem, dokud se nevybila baterie notebooku, dnes jsem práci dokončil. První část se tedy vztahuje ke včerejšku. Tento týden byla Doněcká oblast konečně odříznuta od plynu. Ráno nám dali vodu, abychom se mohli osprchovat. Nejdřív se při ostřelování nebo zvuku sirén cítíte na duši divně, ale pak vám to začne být lhostejné. Pořád tam není světlo. Budu psát, dokud se mi nevybije baterie. Projel jsem se po městě. Je tam málo lidí a obchody bez elektřiny nefungují. Rád jezdím na kole za město, jsou tam krásná místa, nemůžeme je dát orkům. Ale teď tam nemůžete jet, je tam válka. Pořád to bum. Vařil jsem brambory na ohni na dvoře - poprvé, ještě nemám žádné zkušenosti, ale myslím, že si zvyknu…“— Vím, že v Rusku se ozývaly výzvy k účasti na demonstracích – je to stejné jako protestovat v Sovětském svazu proti válce v Afghánistánu... Ale každý na svém místě může sabotovat protiústavní rozhodnutí. A druhý bod. Bez jasné představy o tom, čeho chceme dosáhnout, nelze cíle dosáhnout. Taková myšlenka zatím nebyla formulována. Výměna špatného prezidenta za dobrého nic nezmění. Potřebujeme myšlenku deimperializace. Odmítnutí imperiální formy vlády. Tuto myšlenku je třeba sdělit. To je docela možné a realistické.
